Stát ve společnosti sama neznamená být osamělá

10. srpna 2018 v 13:07 | Hannah |  Aneb musím se vyzpovídat
ČLÁNEK PSÁN V ČERVENCI

Vzhledem k tomu o čem tady budu psát, mě lepší název opravdu nenapadl.

Já jsem se osaměle cítila. Já vím jaké to je. Ale je rozdíl mezi tím "být sama" a "být osamělá".

Za posledních 7 měsíců jsem si u sebe totiž všimla jedné věci: pokaždé když jsem na nějaké akci sama, většinou potká dvě bývalé spolužačky ze střední. Tyhle holčiny nejsou špatný, ale registrovala jsem takové náznaky toho, že pokaždý když jsem od nich po třech prohozených větách odcházela, jak kdyby se mi smáli nebo měli nějakou poznámku. Do toho divně koukali. Přísahám Vám, že to nebyla paranoia, já jsem to v té chvíli ani vůbec neřešila. Uvědomila jsem si to až když se opravdu šokovaně na mě dívali, že vedle sebe mám kluka - kamaráda.

To mě úplně dorazilo. Musela jsem si říkat, bylo to tím, že vědí, jaký člověk vedle mě stojí, nebo tím, že mě pokaždé viděli samotnou a vzhledem k minulým letům si možná myslí určité věci?

Vtipné na celé situaci je vlastně uvědomění, že mě neviděli nikde jinde než na akcích typu 1. máj či festival konaný u nás na náměstí. Prostě takové všeobecné městské slavnosti a koncerty. Ale nikdy jsem je nepotkala na koncertě svých oblíbených skupin. Stejně tak jako já nejezdím tam, kam oni. Ale za posledních 7 měsíců jsem si byla schopná všimnout toho, jak na mě koukají a berou. A nebyl to hezký pocit.

Štěstí jediné bylo, že jsem si tohle uvědomila až v době, kdy už se osaměle opravdu necítím. Ukázala jsem svou zranitelnosti, vypustila to ven a jsem v pořádku.

Co mi ale vrtá hlavou je, PROČ?

PROČ se na mě koukají tak jak se koukají, aniž by znali můj příběh?
PROČ si myslí, co si myslí, když neví, čím sem si prošla?
PROČ je tak moc překvapilo, že najednou vedle mě stojí kluk, když ani nevědí, kolik vztahů jsem měla?

Myslí si snad, že jsem tak šíleně osamělá, že musím chodit sama na akce?
Myslí si snad, že zůstanu "starou pannou"?
Myslí si snad, že nemám na to mít vztah?

Není totéž "být sama" a "být osamělá"

Být sám si člověk většinou vybere. Po rozchodu chce být sám. Na akce můžete jít sami, pokud jsou ostatní zaneprázdnění. Ale být osamělý? Věřte mi, ten pocit znám. A rozhodně to není to samé, jako si asi ty spolužačky musí myslet. Není to vůbec o tom, že si nedokážu najít přítele, nebo že snad žádného po mém boku neviděli. Je to o tom, že přestáváte vážně zvládat ten nápor. Snažíte se to zvládnout sami, ale nejde to. Chcete aby někdo věděl, jak se cítíte a pomohl Vám. Protože to je to, co v té chvíli potřebujete nejvíce. Někoho kdo pochopí, čím si procházíte a chvilku bude taky čas trávit s Váma. Jenže se zdá, že všichni jsou šťastně zadaní. Tohle je osamění.

Já nevím, ale ten jejich výraz šoku, když mě viděli s klukem...

Mám jediné štěstí, že jsem se dostala z toho nejhoršího stavu osamění. Protože jinak by mi pouze přidali na seznam. Já se vždycky snažila, jak nejlépe jsem uměla. Nejsem už osamělá, jsem pouze sama. Bylo to šílenejch 7 měsíců, určitý situace přišli prostě fakt v debilní dobu. Prošla jsem si svým, ale dokázala jsem aspoň ve svém životě najít nějakou stabilitu. Nevadí mi, že jdu na film nebo na koncert sama. Ono to vlastně má někdy super výhody. :-D :-D

Takže proč se na mě dívat jako na nějakou exotku, když neznáte můj příběh? Já vím, co si zasloužím, já vím, co chci. A jdu si za tím každým dnem.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám tenhle blog?

Ano 60.3% (524)
Ujde to 17.4% (151)
Ne 22.3% (194)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

PROSÍM KOPÍRUJTE JEN SE ZDROJEM!!!

unitedgirls.blog.cz

e-mail: unitedgirls@seznam.cz