I'm not still OK, but I will be

6. června 2018 v 15:21 | Hannah |  Aneb musím se vyzpovídat
Ten pocit, že tu můžete zůstat stát sami. I když sami nejste. Brečíte, i když vlastně není proč. Vždyť jste na tom dobře. JEn je Vám 27...

A tak dále, a tak dále, až se dostanete do bodu, kdy se bojíte, že na Vás útočí deprese. A v tu chvíli víte, že musíte něco (u)dělat.

Asi tak půl roku bojuji se všema těma pocitama osamění. Nejdříve zjistíte, že Vaši kamarádi mají vztahy 3 a více let, pak se budou pokoušet o dítě a do toho se stěhují k sobě. Do toho se Vaše nejlepší kamarádka odstěhuje do Kutné Hory, také za přítelem a vy najednou zjistíte, že z té relativně stálé party jste v tom městě už jediná. Všichni se odstěhovali, nebo vždy byli odjinud. A do toho se přidají otázky typu "A co ty a nějaký chlap?", do toho různé návraty či nové vztahy a vy se dostane do místa, kdy Vás tohle drtí čím dál více. A nakonec přijde šok, který jste si nezasloužíli. A když o tom mluvíte s kamarády, jediné co se dozvíte je "to bude dobrý, najdeš si taky někoho" nebo "Mě se zdá, že se strašně trápíš, užívej si více života". Né já se ale vůbec nesnažím. Vůbec...


A pak potkáte jednoho človíčka, se kterým se cítíte líp. Ale tak nějak se do toho začnou dít různé věci a vy prostě nevíte, co to najednou děláte. Máte spoustu otázek. A pak zase to slovo "vztah" a na Vás to všechno zase padne. Akorát teď je to lepší. Teď víte, že jste si ujasnili, co chcete a co si zasloužíte. Jste pořád sice raněná a naštvaná, né-li přimo nasraná, ale něco se změnilo. A jo bojíte se co s Váma udělá další otázka na Vaše vztahy, ale sama nejste. Jen prostě teď potřebujete někoho, kdo Vás pochopí, protože prochází tím samým. Někoho, kdo nebude chtít zůstávat v tom městě a bude chtít někam vypadnout. Někoho s kým i ticho má svůj smysl. Někoho, s kým na to nemyslíte a neřešíte to. Někoho, s kým chcete blbnout a dělat crazy věci. A když někoho takovýho máte, tak pak víte, že budete v pohodě. Protože v tu chvíli, nic neřešíte. V tu chvíli si užíváte přítomný okamžit, radujete se z maličkostí a nějakej ex a strach z depresí Vám může být ukradený.

Říkala jsem si hodně dlouhou dobu "Jak ty lidi dokážou být někdy v klidu a neřešit to", když Vám probíhají hlavou šílený myšlenky. "Co bude dál?" "Skončím sama?" "Proč?"...A hádejte co? To že vypadáme klidně je maska. Nikdo z nás neví, co se druhému odehrává v hlavě. Ale víme jedno "Brečet na veřejnosti není dobrý".

Já jsem si tuhle otázku pokládala hodně dlouho a nyní sem v místě, kdy už nic neřeším. Proč taky, když je dobojováno. Když je KONEC. Když víte, že jste udělali vše, co jste mohli. Když víte, že sami ale opravdu nezůstanete. Když víte, že s těma správnýma lidma budete v pohodě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám tenhle blog?

Ano 60.7% (507)
Ujde to 17.1% (143)
Ne 22.2% (185)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

PROSÍM KOPÍRUJTE JEN SE ZDROJEM!!!

unitedgirls.blog.cz

e-mail: unitedgirls@seznam.cz